Bez technologií už to prostě nejde!

Proč to přeš všechnu námahu stojí za to komentuje vedoucí našeho NZDM KLÍDEK Gabriela Lepková v krátkém rozhovoru.

Začnu možná trochu nečekaně: je pravda, že dospívající už žijí jen online a že jim ten „život na sítích a ne venku“ vyhovuje?

Nemyslím si. Respektive slyšíme od dětí a dospívajících, se kterými jsme v kontaktu, že jim život na sítích nevyhovuje nebo hlavně nestačí. Sítě jim nedokážou zprostředkovat to, co reálný vztah a reálné zážitky. Chybí jim reálný kontakt. Někteří se svěřují například i s tím, že rokem stráveným doma přišli téměř o veškeré kontakty se svými vrstevníky. Na jaře, kdy se děti a dospívající dostali mimo fyzický kontakt se svými kamarády a byly odkázané jen na online komunikaci, jsme slyšeli, že to některým vyhovuje, ale teď po roce v onlinu i ti, kteří nevyhledávají kontakt a jsou běžně spíš samotáři, mluví o tom, že mají potřebují jít za svými vrstevníky ven.

Proč jste se tedy do intenzivní práce online pustili?

Už řadu let vstupujeme do přirozeného prostředí mladých lidí venku, na ulicích, v parcích, obchoďácích a podobně. A protože se takovým přirozeným prostředím v posledních letech staly i sociální sítě, rozhodli jsme se pořádně prozkoumat i tohle prostředí. Obecně úkolem nebo smyslem nízkoprahové služby je snižovat práh, jít se službami pomoci a podpory za dětmi a dospívajícími a aktivně je nabízet. Umíme to v klubu, to znamená nějakém bezpečném prostoru, kam mohou mladí lidé přijít, umíme to i v terénu měst, tak proč ne ve virtuálním prostředí, kde mladí lidé také jsou a tráví tam svůj čas. Zároveň jsme přesvědčeni, že existuje nějaké procento ohrožených dětí a dospívajících, kteří tráví čas převážně online a jinde bychom neměli šanci je zachytit a oslovit.

Jak tahle práce v terénu sítí vlastně vypadá?

Online terénní práci si lze představit jako takovou „procházku“ odborníka na práci s dětmi po sociálních sítích. Monitorujeme sociální sítě, to znamená, že koukáme do různých skupin, na rizikové statusy, fotky, videa, stories dětí a dospívajících. Zkrátka zjišťujeme, jak tam žijí, co tam řeší, s čím se veřejně svěřují. A na to reagujeme. Nabídneme podporu v tématu, které dítě nebo dospívající na síti zrovna sdílí. Sdělujeme informaci, že se v případě potřeby může obrátit na náš poradenský chat, který nabízíme každý všední den na facebooku a instagramu. Zároveň o sobě dáváme na sítích vědět, propagujeme naši službu ve výše zmíněných skupinách a podobně. Na vlastních profilech pak vytváříme preventivní obsah, který cílíme vždy na nějaké konkrétní téma, které je v danou dobu živé a rezonuje v životech mladých lidí.

Jaká témata to nejčastěji jsou?

V poslední době jsou témata nejvíce spojena s tématem duševního zdraví, nepohody ve vztazích v rodině, s kamarády, sebepoškozováním, samotou, mnoho dospívajících je postaveno před to, že se musí vyrovnávat právě s tím, co se na ně hrne skrze sociální sítě, mají potřebu to řešit apod. Současná doba a situace s sebou přináší i téma úmrtí někoho blízkého. Oproti předchozím rokům zaznamenáváme opravdu vysoký nárůst nejrůznějších duševních potíží – jsou to úzkosti, depresivní stavy, panické ataky. Mnoho dnešních dětí se svěřuje s tím, že má svého psychiatra a bere nějaké léky. Mnoho našich poradenských chatů směřuje k poskytování krizové intervence, to znamená, že se na nás obrátí někdo, kdo je v aktuální fázi prožívání nějakého svého „průšvihu“.

Jak na to tohle preventivně reagujete?

Jsme stále ve fázi zkoušení, ověřování a pilotování různých postupů. Testujeme různé formáty, různé sociální sítě. Momentálně točíme hodně videí a snažíme se pracovat komplexně: připravujeme měsíční kampaně věnované tématům, které aktuálně klienti řeší. V tématu Hejty-Hroty-Bitky jsme se věnovali problému násilí mezi vrstevníky. Udělali jsme taky online kampaň věnovanou sexu: mýtům s ním spojeným, například tématu pornografie a jeho vztahu k realitě. Soustředíme se i na zvládání náročných situací klientů, o které bohužel nemají v životě nouzi. Tomu jsme věnovali kampaň Vnitřní klídek, kde jsme řešili komunikaci o emocích, overthinking, návody na odreagování a podobně. Teď v létě kampaňujeme bezpečné a kvalitní trávení volného času, samozřejmě téma drog a alkoholu, takže taky první pomoc a tak dál.

Jaké jsou děti, které se na Vás na sítích obrací?

Je to různé. Obecně bych řekla, že to jsou děti a dospívající, kteří nemají ve svém okolí nikoho, s kým si můžou popovídat, komu se svěřit, chybí jim opora, kterou potřebují, když přijde nějaká náročná situace. Také jsou to děti a dospívající, kteří necítí bezpečí ve svém nejbližším okolí, mají strach z věcí, které se kolem nich dějí. Určitou skupinu pak tvoří děti, které se nerady svěřují osobně, je pro ně těžké sdílet svůj osobní příběh tváří v tvář, například z emočních důvodů. A bohužel také ty děti, které volají po pozornosti, protože mají pocit, že na nich nikomu nezáleží.

Bc. Gabriela Lepková, DiS. pracuje 11 let v nízkoprahových službách pro děti a dospívající. Posledních 8 let působí jako vedoucí nízkoprahových programů PROSTOR PRO, o.p.s. – NZDM KLÍDEK.

Kontakt pro média:
Mgr. Marek Nagy, Ph.D.
PR a komunikace
nagy@prostorpro.cz
+421 731 650 999